stránky drsnosrstého jezevčíka se jménem Quentin T. Valentinka

Vítáme Vás na stránkách věnovaných nejen jezevčíkům, ale i jejich dvojnohým kamarádům. Quentin T. a jeho panička

Vzpomínáme .......

V jedné části věčnosti existuje místo, kterému se říká Duhový most. Když zemře zvíře, které žilo s někým v těsném a láskyplném soužití, odebere se na tento Duhový most. Je tam spousta místa a kopce a louky, na kterých si naši milí přátelé mohou hrát a běhat tam spolu. O jídlo a pití není nouze, celé dny tam svítí slunce a naši přátelé se tam cítí dobře a spokojeně. Všechna zvířata, která byla někdy nemocná, jsou zdravá a silná, přesně tak, jak si je my časem pamatujeme a vídáme je ve svých snech. Jsou šťastná a mají všechno -- kromě jedné maličkosti. Postrádají někoho určitého, někoho, koho nechali na zemi. Všechna si hrají a běhají, až jednoho dne jedno z nich zpozorní, přeruší hry a zadívá se do dálky. Oči se mu rozšíří, tělo se celé rozechvěje, nastraží uši. Najednou se oddělí od skupinky, rozběhne se přes planiny, nohy ho nesou rychleji a rychleji.... Ještě jsi jenom jako bod v nekonečnu, jakmile se však setkáte, vaše radost ze shledání nemá konce. Hladíš milovanou hlavu, podíváš se zase znovu do očí svému příteli, kterého jsi už dlouho neviděl, kterého jsi ale nikdy neztratil ze svého srdce. Pak spolu přejdete přes Duhový most. Navždycky spolu ...

Čas opravdu letí, člověk se ani nenadá ....... A začíná si uvědomovat, že svého miláčka za “chvíli” ztratí, neboť člověk je tvor zapomnětlivý ! A jeho místo zůstane prázdné, zbudou jen vzpomínky a další fotografie na zdi.

Tak je to i v lidském světě, lidé hrozně zapomínají na své přátelé, blízké, lásky a radosti. Život uteče a proteče mezi prsty. Bojovat se musí, a proto bojuji, někdy mám opravdu málo síly, ale snažím se nejen nezapomenout!

 
Na Vaši příští návštěvu se těší Quentin T. Valentinka a jeho panička